Bylo, nebylo ... za devaterými horami a devaterými
řekami bylo jedno království. Nevládl tam sice král ale královna,
ale protože i ona měla svého prince, nic to na věci nemění. Toto království
neoplývalo jenom mlékem a strdím, ale i větrnýmI mlýny a tulipány
(to je ovšem jenom část pravdy, protože toto království oplývalo nejen
celou škálou flory, ale především báječnými lidmi)!
Není historicky doloženo, zda se do této země vydal
český Honza s rancem buchet, ale je nade vší pochybnost, že se tam
často vydávala jedna stará česká babička - sice bez buchet, ale zato
s řízkem, colou a bandaskou kafe. Této babičce sice sudičky nenadělily
do kolébky bohatství a moc, ale zato obrovskou kupu dobrých psích
přátel. A jedna taková dobrá duše pomohla babičce, která se konečně
na stará kolena mohla koukat po Evropě, otevřít tam dveře dokořán.
A babička vandrovala a vandrovala, a protože to byla opravdu babičkovská
babička, chtěla svým šesti vnoučatům přinést domů nějakou vejslužku
- a co by to mělo být jiného, než nějaký malý psí mazlíček? No jo,
ale pro kterého se měla rozhodnout, když na světě je tolik maličkých
milých pejsků. Na toto váhání se moc dlouho nemohla dívat jedna hodná
sudička, t.č. již v důchodu. A tak raději nasměrovala nohy té dotyčné
babičky do kouzelného holandského městečka Maldenu a to rovnou do
Kennelu "v. Trajanus" manželů
Puck & Henny Jacobs. Mimo těchto zmíněných
milých lidí ji tam přivítal bílý a žíhaný tajfun v podobě rozkošných
bišonků a bostonků. Ještě než se tato smršť stačila přehnat pokojem,
upoutala babičku jedna "bílá sněhová koule", sedící stranou a hledící
na příchozí trochu ustrašenýma, ale o to krásnějšíma černýma očima.
A když se babička dozvěděla, že je to velmi zklamaná a smutná fenka,bylo
rozhodnuto a svět dostal náhle zcela jiné dimenze:
sladká ROMY byla
návalem lásky mírně přidušena v babiččině náručí a odcestovala s ní
nikoli do nějaké malé české vísky, ale přímo do českého královského
města, do Prahy.
Tady se ukázalo, že tento bílý
drahoušek bere sice na vědomí vnoučátka, ale adoptoval jedině
babičku. A ta místo toho, aby byla náležitě pohoršena, tuto
lásku v plné míře opětovala, a tak se stalo, že ROMY se stala
obletovaným a řádně rozmazleným středem celého světa pro celou
rozvětvenou rodinu. A tady by měla - jako každá - tato pohádka
končit šťastným koncem, ale.....
Je tady ještě to malé ale... a tak dovolte ještě pár
slov:
A když si malá, bílá, ještě ustrašená princezna vedla
dobře na výstavách a sklidila úspěch i u přísné paní rozhodčí na bonitaci,
dostala povolení otevřít část svého obrovsky milujícího srdíčka lásce
vysněného prince. A protože všichni její dědečkové a babičky pocházeli
ze země Albionu, musel i její princ být ze šlechtického rodu této
země. Nemohl sice přicválat na koni Zlatohřívákovi, ale zato si mohl
vybrat mezi trajektem, letadlem, či podmořským tunelem. Šťastně dorazil
a byla svatba veliká, převeliká, a když nadešel čas, přišly na svět
dvě vytoužené "děti": ANGE BLANC a AMOURETTE BLANCHE, později také
BELAMI BLANC, BICHON BLANC, BRILLANT BLANC a BIANCA BLANCHE - všichni
ze Zlaté Jalny. A abyste tomu uvěřili, tady máte důkaz
(odchovy A a B) A všichni byli
moc a moc šťastní a jestli ještě neumřeli, žijí všichni šťastně dodnes
a zazvonil zvonec a popletené pohádky je konec.
.... Ale až po tom, co dva rozcuchaní vrabčáci na
střeše zámeckého sídla vyštěbetali, že za princeznou ROMY se přistěhoval
do Prahy krásný princ, dokonce nefalšovaný: WHITE PRINC V. TRAJANUS.
A z jejich lásky se již narodili CAPRIC BLANC, C´EST LA VIE, COLOMBE
BLANCHE, a také DUC DIVIN, DIAMANT BLANC, DAME BLANCHE a DÉSIRÉE BLANCHE.
Ale to si necháme na příští pohádku, ano?
čtvrté generace Křečků:
malý pravnuk Ondra
se svým nejlepším kamarádem.
Že by jejich nerozlučnost něco napovídala?
.... Od té doby uběhlo pěkných pár let a "bišoní rodina"
se rozrostla, přibyli potomci a další generace a s nimi i další úspěchy.
Romy a White Princ v. Trajanus dali u nás základ anglické krevní linii
bišonů. Aby zůstala linie zachována a zároveň se rozšířila genetická
základna, byli do chovu použiti i další vhodní psi z Holandska:
Kynismar What´s It Alabout (otec
Prince), Mr.
Chips v. Trajanus a
Dixie
Boy v. Trajanus.
Časem se jistě i tato linie částečně promíchá s ostatními
domácími liniemi, zájmem Zlaté Jalny však zůstane snaha uchovat i
nadále tuto krevní linii čistou. Jde totiž o zdravé a velmi vitální
bišony, kteří jsou velmi vyrovnaní v typu a mají typický neodolatelně
veselý, stále jakoby rozesmátý výraz. Jsou natolik nezaměnitelní,
že často slyším "viděli jsme bišonka a hned jsme poznali, že je ze
Zlaté Jalny". To je pro chovatele cennější uznání, než všechny výstavní
tituly.
Co říci o bišoncích? Jakmile je poznáte, stejně jako
já zjistíte, že je to jedno z nejmilejších společenských plemen, překypující
láskou, oddaností, ale také inteligencí. Ne nadarmo si vysloužilo
přezdívku "antistresový psík". Z vlastní zkušenosti musím potvrdit,
že to souhlasí do puntíku. Bišoni jsou až překvapivě temperamentní
a sebevědomí, nenechají si ujít žádnou příležitost k pohybové aktivitě
nebo nějaké lumpárně.
Rozhodně se s nimi nebudete nudit. Pokud však máte
představu, že bišon vydrží celý den jen tak ležet na pohovce, pak
vás zklamu. To rozhodně není jejich styl. Naopak srší elánem a energií,
je jen na vás, jak ji využijete. Například agility nebo tanec se psem,
to jsou "sporty", které jsou jim jako "ušité".
Asi se divíte, odkud jsou tito malí psi tak vitální
a odolní. Stačí však jen trochu nahlédnout do historie plemene a bude
Vám to jasné. Bišonci byli totiž původně chováni jako milovaní a rozmazlovaní
společníci francouzské i jiné šlechty. Žili si v přepychu paláců,
měli své kadeřníky a byli náležitě hýčkáni.
S pádem šlechty však tento
sladký život skončil. Rázem se ocitli na ulici, bez péče, na kterou
byli tak zvyklí. Stali se věrnými průvodci cirkusů a flašinetářů,
kteří dobře rozpoznali jejich inteligenci. V těžkých podmínkách však
přežili jen ti nejsilnější a nejvíce přizpůsobiví jedinci. Díky nim
se plemeno dochovalo do dnešní doby a má tak "tuhý kořínek".
Těm, kteří by chtěli vědět o historii bišonků více,
mohu doporučit svou knihu o bišoncích, která vyšla v roce 2002 a vydalo
ji Nakladatelství PLOT, Úvoz 38, Praha 1. Dočtete se v ní nejen o
historii, ale také o povaze, výchově a péči, o chovu a výstavách,
zkrátka jsem se snažila podělit se o všechny svoje zkušenosti.
