Ale
proslýchá se, že nejen collie jsou ve Zlaté Jalně?
Jak vidím, tam-tamy fungují opravdu dobře -
ano je to pravda. Před asi šesti roky přibyla do naší domácnosti,
tak trochu omylem, ba dá se říci zprvu i proti mé vůli, maličká
fenečka toy pudla. Přišla a zvítězila! Zřejmě proto, že se mnou jako
štěňátko prožila nejtěžší období: nic na světě by nedokázalo
rozloučit mě s ní! Není tedy divu, že když k ní za čas přibyla opět
zcela nečekaně další fenečka, už jsem se ani moc nebránila. A
protože ani jedna z fenek neměla tenkrát platný průkaz původu,
dostaly nefalšovaná česká jména: KAČENKA a MADLENKA. A potom se
KAČENCE narodila první štěňátka a ačkoli na ně čekali zájemci,
maličká APOLENKA zůstala doma. Sama sebe přesvědčuji, že to bylo
proto, že měla náznaky vzácného black and tan zbarvení a mimo to, že
mně po jejím úrazu (fraktura lebky) fakticky zemřela v rukách a já
jsem jí - ve svém šoku začala oživovat drastickou masáží hrudníčku a
dýcháním "z úst do úst" a světe
div se - ona jako zázrakem "naskočila" a po třech týdnech
veškeré možné péče se opět vrátila do života. Tohle malé stvořeníčko
si hned po narození tedy koupilo moje srdce, a i když se z ní stal
díky následkům úrazu a její nemohoucnosti - největší psí tyran v
rodině, kterého musí respektovat nejen všichni lidé, ale i všichni
psi ( a považte, ona neměří ani 22 cm v kohoutku!). APOLENKA se mnou
zcestovala prakticky polovinu Evropy a znají ji všude! Pokud musím
odjet bez ní, mám největší obavy právě o ni a myslím, že se trápíme
obě stejně. Ale ta sladká shledání po mém návratu ...
Před dvěmi a půl lety se MADLENCE zcela náhodně a
neplánovaně narodila .nádherná
typická black and
tan fenka CECILKA, a jak správně tušíte, zůstala doma. A právě v
této době jsem podlehla nátlaku okolí a vstoupila jsem do Pudl Klubu
(kde jsem mimochodem našla báječné přátele) a zároveň jsem požádala
o rodokmen pomocného registru na tuto fenku. Ochotně mně bylo výše
uvedeným Klubem vyhověno. Dnes je fenka - mimo jiné - Klubovou
vítězkou a získá-li ještě nějaký CAC, stane se Českou championkou -
vůbec první ve své barvě a velikosti. V současné době žije CECILKA v
rodině mého syna Tomáše, který sice dlouho tvrdil, že pes do
paneláku nepatří, ale nakonec podlehl prosbám své ženy a svých dětí.
Já jen mám tichou radost z toho, jak si CECILKA našla své správné
lidi, a kolik lásky jim umí dát.
Já vím, že nyní
čekáte na zpověď mého posledního "hříchu" a tím jsou bichonci. Co
byste tedy řekli tomu, kdybych Vám místo dlouhého popisování
pověděla malou pohádku? Ano? Ne? Opět ticho - a tak to beru jako
souhlas a povídám malou, trochu popletenou [pohádku]...
Pro úplnost musím
ještě dodat, že malý BRILLANT BLANC má podobný osud jako CECILKA:
můj druhorozený syn Lukáš neodolal prosbám své ženy a dětí a
zapomněl na názor, že pes do paneláku nepatří (ha! ha!). A tak malý
bílý rošťák BRILLANT, alias MIKI, se stal nejoblíbenějším členem své
lidské smečky. A také v tomto případě s radostí sleduji, kolik
štěstí a dobré pohody dokáže takový malý živý tvoreček vnést do celé
domácnosti a jak dokáže obohatit životy všech.
A mně samotné
přinesli bichonci snad to poslední, co bych si mohla přát: neskonalé
štěstí s nimi, potvrzení o tom, že jsou to vskutku antistresoví
pejsci a že jsem díky jim poznala v příslušném Klubu mnoho nových
přátel, kteří mě doslova šokovali svým přátelstvím a snahou pomáhat
plemeni i jeho majitelům tak fantastickým způsobem! Přála bych všem
Klubům takové lidi! !
A co nám
povíte nakonec?
A co by to mělo
být? Snad to, že jsem prožila dalších deset roků plodného života? Že
jsem prodělala těžkou krizi, a že jsem se z ní - doufám - dostala?
Že teď žiji krásný, plnohodnotný život, který bych nevyměnila za nic
na světě? Co víc bych si mohla přát?
A tady mi fax slušně poděkoval a suše mi sdělil, že se ozve za pět
roků.
A já na to: propánakrále, to snad už ne?!!!
