A
opět Praha, tentokrát L.P. 1997
Neuplynulo
slibovaných patnáct, ale pouze deset roků a telefon opět jednou
nevinně zazvonil- neozval se ale žádný hlas, nýbrž cvrlikání faxu.
Vychrlil na mě pár dotazů - a zmlkl! A teď „babo raď „: jak mám
pokračovat v hovoru, když se mnou nikdo nediskutuje, nezpovídá mě
ani mě "netlačí ke zdi" třeba i nemístnými všetečnými dotazy -
dokonce se se mnou ani nehádá?
Musím si tedy
povídat s myšlenkami poskakujícími sem a tam a doufat, že moje drahá
skleróza nad nimi nezvítězí. Tak tedy s chutí a s hrncem kouřícího
voňavého Café Jacobs Amaretto do toho: (Pozor, nezapomeňte na moje
slova upozornit zmíněnou firmu!)
Jak se Vám
dařilo v uplynulých deseti letech?
Někdy mám pocit,
že odpověď na tuto otázku by vydala na celý román, ale pokusím se
být co nejstručnější: především jsem moc šťastná, že jsem se ještě
dožila svobody v naší zemi, ve kterou jsem ani ve snu nedoufala.
Euforie z této skutečnosti minula a doba přinesla samozřejmě i
nemálo starostí, ale tak jde život a já věřím, že naše děti i
vnoučata se budou mít mnohem lépe, než naše generace. Pro mě
znamenalo otevření hranic opravdu hrozně moc, a to nejen vytouženou
návštěvu sté, jubilejní, Cruft výstavy v Anglii (viz. příloha) i
návštěvu světové výstavy ve španělské Valencii (rovněž viz příloha)
a šestitýdenní pobyt u pudlích přátel ve slunné španělské Denii),
ale především opravdu obrovský počet návštěv zahraničních výstav,
pobyty u špičkových evropských chovatelů, nekonečné hodiny i dny
povídání s báječnými lidmi o našem společném hobby atd. atd. Mile mě
překvapilo, kolik odborníků se zajímá o mé názory a zkušenosti a
souhlasí s nimi, pořádá přednášky a publikuje je - v neposlední řadě
jsou i odezvy na ně, ale bojím se, že by to mohlo vyznít jako
vychloubání, ne?
Fax opět mlčí, tak dost o tom.
A co Váš
soukromý život?
Největší radost
jsem si prožila v den svých 60. narozenin: narodil se vnuk Martin,
tedy mé šesté vnouče v pořadí, a protože i on od mala projevuje
velkou něžnost a lásku pejskům, "zapadl" dobře do rodiny.' A tak,
když se dnes sejdou všichni pod mojí střechou, hemží se to tady
dětskou i psí drobotinou. Obě rodiny mých synů mají už své vlastní
pejsky, ale o tom až někdyjindy.
Naopak nejtěžším
obdobím byla pro mě těžká autohavárie, která bohužel zanechala
doživotní následky (omezený a bolestivý pohyb nohy a tím i konec
mého pohybu ve výstavním kruhu), ovdovění a nedlouho poté těžká
nemoc, která vyvrcholila operací strumy. Prognóza dodnes není zcela
jasná... A protože se právě v této životní krizi ke mně zachoval
výbor našeho Klubu chovatelů collií a sheltií velmi mírně řečeno
skutečně ohavně, dnes, s odstupem několika roků se sama divím, že
jsem se dokázala znovu zvednout. Vím ale také, že tato fakta jsou
dostatečně známa a tak raději pryč od nich - jsou už
jenom ošklivou minulostí. V konečné fázi mně ale ve skutečnosti
velmi pomohla udělat si jasno v hlavě i srdci, rozdělit své přátele
na skutečné přátele a na ty druhé, zbavit se všeho špatného a
prožívat další život s psíky už jenom v radosti a štěstí. A pro
tento výsledek stojí za to prožít i období stresu, ne?
Jestli
už nemáte co povídat o sobě, co nám povíte o colliích?
Měla bych asi navázat tam, kde jsem skončila minule:
mladý pes TAKE A CHANGE DI CAMBIANO splnil svůj úkol a zanechal u
nás i v zahraničí potomky, většinou v typu své italské chovné
stanice. Fenka FLEURETTE V. PARADIES měla skutečně raketový vzestup
- mimo všech nejvyšších domácích titulů získala velmi rychle titul
nejvyšší - Interchampion. Byla absolutně úspěšná v chovu a zanechala
bez výjimky perfektní potomky. Nejčastěji byla partnerkou
tricolorního psa SCHWARZER HUSAR V. PARADIES, který rovněž dosáhl
nejvyšších výstavních úspěchů včetně nejvyššího Interchampion.
FLEURETTE mě jedinkrát v životě hluboce zarmoutila, a to když zcela
náhle a bez jakéhokoliv varování v největším letním vedru jí selhalo
srdce. S její smrtí jsem se dlouho nemohla vyrovnat. HUSAR, alias
RODY, se naopak dodnes těší výbornému zdraví, je veselý a čilý, a i
když už poněkud méně vidí a slyší, je stále nejlepším hlídačem svého
domova i harému a nikdy nezaváhá použít k tomu své stále krásné a
silné zuby. Tento pes zplodil mnoho "dětí" u nás i v zahraničí a
nepochybně proto se stal terčem závisti a pomluv lidí, kteří -
ironií osudu - dodnes ve svých chovech vedou jeho krevní linii! Z
výše uvedeného důvodu jsem tohoto psa stáhla z chovu v naší zemi, a
tak se donedávna rodili jeho potomci už jenom v zahraničí. Bohužel
nejsem schopná spočítat výstavní úspěchy jeho potomků u nás, natož v
zahraničí! Vím jen, že jich bylo mnoho a mnoho, a tak jsem zvědavá,
jestli se najde někdo, kdo zhodnotí jeho přínos pro rozvoj plemene v
naší zemi. Dnes si tento zasloužilý penzi- sta užívá spokojené a
klidné stáří.
Kromě RODYHO mám ještě dvě chovné fenky a
to championku ICY QUEEN FA TRANSKÝ SEN z chovu Ing. Kotuláše ze
Slovenska, která vede krev nejlepších anglických Kennelů, a
importovanou fenku MACHANMORY'S DOUBLE DUTCH, jejíž krevní linie je
neméně cenná. Obě již zdárně odchovaly své první potomky ve Zlaté
Jalně, to jest 97. a 98. vrh. Čas nyní ukáže, zda se splní naděje do
nich vložené. Po ICY QUEEN jsem si doma ponechala zlatého psa VOODOO'S
VOW, který právě dovršil první rok svého života a slibuje, že by
mohl být dobrým pokračovatelem svých předků.
